Turistická mapa 1:50000     Kniha Dobroslava Menclová: Spišský hrad, Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry 1957.     Fotoalbum

  Otevírací hodiny | Dreveník | Fotografie | Mapa | Výlety do okolí | Ubytování a služby  
  Mapa  
Kniha Dobroslava Menclová: Spišský hrad, 1957

Slovenská verzia    Česká verze    Polska wersja    English version    Deutsche Version    Magyar verzió    Version française   

Spišský hrad   Ubytování a služby



    V nadmořské výšce 634 m, na vápencové skále převyšující okolní terén o 200 m, vládne Spišské kotlině jedna z nejcennějších památek Spiše, národní kulturní památka Spišský hrad. Je nejen dokladem vývoje architektury u nás od 12. do 18. století, ale svojí rozlohou převyšující 4 hektary (přesně 41 426 m2) se považuje za jeden z největších hradních komplexů střední Evropy.
    Bohatá je i jeho historie. Skála, na které se rozprostírá, byla osídlená už v mladší a pozdní době kamenné. Pravěké osídlení však vrcholí na přelomu našeho letopočtu, kdy se tu vytvořilo obrovské a mohutné opevněné hradiště lidu tzv. púchovské kultury. Jeho valy objevili archeológové při nedávném archeologickém výzkumu. Našli tu ale i obydlí zemědělského lidu a řemeslníků a rozměrný kultovní objekt. Z rozsahu, spůsobu opevnění i z organizační struktury je možné předpokládat, že už v té době tu bylo administrativní centrum středního Spiše. Valy, v terénu ještě znatelné, obklopovaly celý hrad a přecházely přes jeho největší nádvoří. Po zániku tohoto hradiště vzniklo na sousedním kopci, na Dreveníku, další silné hradiště. Až po něm se začíná budovat dnešní Spišský hrad.
    Dějiny Spišského hradu a jeho architektonický vývoj nám v podstatné míře skorigoval a doplnil důkladný archeologický a architektonický výzkum, který se tu uskutečňoval asi deset let. Snad jeho nejvýznamnějším poznatkem bylo, že našel a umožnil datovat nejstarší architekturu hradu, kruhovou obytnou věž (která zanikla v první polovině 13. století), postavenou v 11.-12. století. Kolem třetiny 13. století vzniká dnešní kruhová věž, románský palác a jiné části horního hradu. Protože hrady, mezi nimi možná i Spišský hrad, se v čase tatarského vpádu výborně osvědčili, podporoval Béla IV. stavbu hradů a na Spišském hradě daroval v roce 1249 spišskému proboštovi místo, aby si mohl postavit věž a palác. Tak vznikl tzv. proboštský palác, nedávno objevený jako první přístavba k původnímu hradu. Už v tom čase, hlavně však v druhé polovině 13. století, se kolem hradu odehrál nejeden boj. Vždyť hrad se stal střediskem královské župy. Často v něm sídlili významní hodnostáři. V roce 1275 ho dobyl jistý kníže Roland, který se vzbouřil proti panovníkovi. Potom patřil královně Alžbětě Kumánské, matce Ladislava IV. O hrad se bojovalo i v první polovině 14. století. V roce 1312 ho chtěl dobýt Matúš Čák Trenčanský, ale hrad se ubránil. Krátce potom ho goticky přestavěli a rozšířili.
    V roce 1443 ho získal Jan Jiskra z Brandýsa, bojující za práva Ladislava Pohrobka. Nejdříve si na úbočí pod hradem postavil malou opevněnou pevnůstku, potom dal vybudovat opevnění velkého nádvoří. Tak dostával hrad pomalu dnešní rozlohu a podobu. Významným dějinným mezníkem pro hrad byl rok 1464, kdy panovník daroval tento dosud stále královský hrad šlechticům Imrichovi a Štefanovi Zápolským. Je zajímavé, že přesto, že Zápolští vlastnili více než 70 hradů, považovali Spišský hrad za svůj kmenový hrad a v něm i sídlili. Ve významné míře ho zmodernizovali a dobudovali. Postavili novou kapli, zvýšili a zesílili věž, v gotickém duchu přebudovali románský palác, přičem zaměstnávali ty samé kamenáře, kteří jim stavěli pohřební kapli v Spišské Kapitule. Na hradě se narodil i poslední uherský král před Habsburky Ján Zápolský. On byl i jeho posledním majitelem z tohoto rodu, protože když prohrál boj o uherský trůn, zabrali v březnu 1528 hrad Habsburkové. Ale už v roce 1531 ho darovali Alexiovi Turzovi. I Turzovci si přizpůsobili hrad svojim potřebám a dali mnohým jeho budovám renesanční charakter. Když v roce 1636 vymřeli po meči, získali hrad Csákyovci, kteří ho vlastnili až do roku 1945. Pravda, obývali ho jen do konce 17. století, protože už od začátku 18. století si Csákyovci budovali pohodlné zámky v Hodkovcích, později i v Bijacovcích, Kluknavě a jinde a usazovali se tam. Na stavbu těchto zámků použili i mnoho stavebních prvků z hradu. Na hradě zůstala jen vojenská posádka, která ho však po požáru roku 1780 opustila. Od toho času byl hrad zříceninou. Až v posledních letech se po důkladných výzkumech opravuje, konzervuje a některé části se rekonstruují. Dolní nádvoří bylo už v roce 1983 spřístupněné veřejnosti.
    Když vcházíme do hradu od Hodkovcí, všimneme si nejdříve důmyslného opevnění někdejší hlavní brány. Dnes osamotě stojící zděné sloupy byly původně pospojované dřevěnými kládami a tvořily první linii obrany. Za nimi byl hluboký příkop, potom vysoká zeď vytvářející předbránu. Až tak se dostaneme k věži s gotickou bránou z 15. století, před kterou bylo propadliště. Brána se dala zavírat nejen padacím mostem, ale i silnou mříží, která se dala spustit zhora. Na jejím místě byla brána už v 14. století. Uprostřed středního nádvoří, na které se dostaneme, stál dům pulkrabího, kolem zdí byly ubytovny posádky a vzadu sýpky. Na levé straně vede silná brána na dolní velké nádvoří. Před jeho vybudováním stál před touto bránou barbakan, t. j. věž, přes kterou bylo třeba přejít, aby se člověk dostal k bráně. Velké nádvoří, postavené asi v polovině 15. století, sloužilo nejen na ochranu tu tábořícího vojska, ale mohlo poskytnout ochranu i velkému množství okolního obyvatelstva. V jeho spodní části jsou nápadné základy kruhového objektu. Byla to obytná věž postavená v první polovině 15. století, chráněná mohutným příkopem a dřevěnou palisádou. Částečně sloužila i jako skladiště zbraní. Po vybudování zdí nádvoří ztratila zčásti svoji funkci pevnůstky. Z vnitřních stran zdí nádvoří byly hospodářské objekty. Přes toto nádvoří prochází část valu púchovského hradiště.
    Vrátíme se na střední nádvoří a strmou cestou vstoupíme přes bránu do románského předhradí, kterého velká část byla před výzkumem zasypaná. Před sebou vidíme zbytky proboštského paláce, dále místo, na kterém stál mlýn a ve skále je vytesaná malá jeskyně. Na druhé straně je poměrně zachovalá románská brána, přes kterou se dostáváme do horního hradu. Do horního hradu vedla později další brána, která ústí jakoby do vzduchu. Původně se k ní dalo dostat po dřevěné konstrukci.
    Horní hrad je, přirozeně, nejstarší a nejcennější částí hradu. Hned naproti vstupu je do skály zapuštěná cisterna, spojená s povrchem jen úzkým otvorem. Vpravo se dostaneme k románské bráně, o níž jsme už mluvili. Před ní jsou zdi pocházející z posledních stavebních úprav hradu v 18. století. Na druhé straně se nacházejí původní gotické a renesanční obytné budovy majitelů a uživatelů hradu, upravené dnes jako vyhlídkové plochy s nádherným výhledem do širokého okolí. O reprezentačnosti původních prostor hovoří zachovalé gotické i renesanční portály a okna. Uprostřed prostoru je donjon - kruhová věž, pocházející z poloviny 13. století, přístupná původně jen z výšky prvního poschodí. Za ní je mohutné zdivo oblé stavby, považované donedávna za cisternu. Jde však o zbytky zničené původní hradní věže z 11.-12. století. Zanikla v první polovině 13. století v důsledku zničení podloží, když ve skále vznikla velká puklina. Arkády spojují dnešní věž s gotickou kaplí z 15. století, za kterou se nachází nejcennější část hradu, mohutný, původně trojpatrový románský palác, který byl v 15.-16. století goticky přebudovaný. Z původní architektury jsou nejhezčí jemné sloupky združených románských oken s hlavicemi. Stavitelé těchto objektů byli v 13. století kamenáři ze severní Itálie. Při výzkumu se u dnešní věže našla vyhloubená obdélníková jáma, která mohla sloužit jako cisterna nebo jako ledovna.
    Jen ze samotného hradu vidíme jeho nádhernou polohu i krásnou architekturu, pro kterou se oplatí vynaložit síly na výstup na hrad.



POZNÁMKA: Autem je přístup na parkoviště vzdálené 10 minut pěší chůze od brány hradu (příjezd směrem od Hodkovcí). Pěší výstup ze Spišského Podhradí trvá hodinu.

OKOLÍ: Spišská Kapitula (6 km), Spišské Podhradie (4 km), Žehra (3 km), Levoča (19 km), Gelnica (33 km), Spišská Nová Ves (29 km).

ZAJÍMAVOST: Skoro dvetisíc skautov a turistov sa v sobotu na Spišskom hrade zapísalo do Guinnessovej knihy rekordov   Spišský denník, 6.5.2002


PANORAMATICKÉ ZÁBĚRY:
    Spišský hrad - Pohľad na Spišský hrad z Ostrej hory
   
    Spišský hrad - Výhľad z kruhovej veže
   
    Spišský hrad - Výhľad z okna Horného nádvoria na Dolné nádvorie a Spišské Podhradie
   
    Spišský hrad - Archeologická časť expozície
   
    Spišský hrad - Kaplnka sv. Alžbety Durínskej
   
    Spišský hrad - Hradná spálňa
   
    Spišský hrad - Hradná kuchyňa
   
    Spišský hrad - Stredné nádvorie
   
    Spišský hrad - Dolné nádvorie
   
    Spišský hrad - Dolné nádvorie v zime
   


FOTOALBUM
                                                                                                                                                                                                                 

FOTOALBUM - HISTORICKÉ FOTOGRAFIE
                                                         






Dreveník   Nahoru

    Jihovýchodně od Spišského Podhradí v blízkosti Spišského hradu se nachází národní přírodní rezervace Dreveník. Jeho území představuje travertínovou kopu s plochou 66,9 ha. Kopa je protáhnutého tvaru ve směru sever-jih, dlouhá přibližne 1,5 km a široká 0,5-0,8 km. Leží v nadmořské výšce 612 metrů. Dreveník byl poprvé vyhlášený za chráněné území ještě v roce 1925, potom v březnu 1930. Mnohé prameny však uvádějí rok 1953. Tato komplikovaná situace byla vyřešená znovuvyhlášením Dreveníku za státní přírodní rezervaci Ministerstvem kultury SSR úpravou číslo 2964/1982 - 32 z 30. dubna 1982, s účinností od 1. července 1982. Dreveník patří mezi nejstarší chráněná území na Slovensku.
    Dreveník se tyčí uprostřed zníženiny v Hornádské kotlině, jejíž geologická stavba je velmi pestrá. Nejstarším útvarem jsou krystalické břidlice. Jejich nadloží je budované werfenskými břidlicemi, triasovými vápenci a dolomity. Na těchto druhotvorných horninách jsou uložené starotřetihorné vápence a slepence, které postupně přecházejí do jílovců a pískovců. Tektonickými poruchami se na povrch starotřetihorných souvrství dostávala voda obohacená o hydrouhličitan vápenatý. Jeho sedimentací se z teplých minerálních pramenů za spolupůsobení tlaku, teploty a klímy ukládaly travertínové vrstvy v charakteristických kopách.
    Dreveník je považován za jeden z největších a nejstarších travertínových vrchů na Slovensku. Jeho existence se datuje od konce třetihor až začátku štvrtohor. Oproti ostatním travertínovým kopám (Pažica, Sivá Brada) má Dreveník rozsáhlé mechanické rozrušení (skalní věže, jeskyně, pukliny a pod.). Okraje Dreveníku tvoří strmé, velmi srázné, až 50 metrů vysoké stěny. Eroze srážkové vody z nich utvořila kamenité rokliny, travertínové bloky a bašty. Na plošine jsou typické krasové jevy, jako pukliny, dutiny, závrty a prohloubeniny. Právě tu najdeme nejdokonalejší proužkové prohloubeniny. Jamky jsou v průměru 2 cm vysoké a hluboké a 3-6 cm široké. Běžné jsou škrapy studňovité a jamkovité, oválné nebo štěrbinové. Vyskytují se tu i miskovité škrapy, často nazývané i skalní mísy nebo kamenice. V trhlinách se nacházejí drobné jeskyně s krápníkovou a ledovou výzdobou.
    Národní přírodní rezervací vede žlutoznačkovaný, pro turisty nenáročný chodník. Z náhorní plošiny Dreveníku se odkrývá překrásný výhled na masív Braniska a Levočských vrchů. Celá nenáročná túra Dreveníkem trvá necelou hodinu a může být spojená s prohlídkou Spišského hradu.
    Kromě geomorfologických jevů je chráněné i vzácné rostlinstvo. Dreveník je bohatý i na archeologické nálezy (bronzový poklad, kamenné a kostěné nástroje, kostěné ozdoby a pod.).
    Rostlinstvo vyniká smíšením teplomilných a horských druhů. Najdeme tu ostřici nízkou (Carex humilis), ostřici tlapkatou (Carex pediformis), přilbici jedhoj (Aconitum anthora), astru zlatovlasou (Aster linosyris), astru kopcovou (Aster amellus), kručinku barvířskou polní (Genista tinctoria ssp campestris), žebříček panónský (Achillea pannonica); pampelišku hladkou (Taraxacum leavigatum), medničku zbarvenou (Melica picta), medničku nejvyšší (Meljca altissima), kozinec dánský (Astragalus danicus), plamínek rovný (Clematis recta). Z prealpínských a dealpínských druhů tu roste poniklec slovenský (Pulsatilla slavica), zvoneček karpatský (Campanula carpatica), valeriána trojená (Valeriana tripteris) a jako velká vzácnost se tu dosud udržel plesnivec alpínský (Leontopodium alpinum).



PANORAMATICKÉ ZÁBĚRY:
    Dreveník - Časť Raj I
   
    Dreveník - Časť Raj II
   
    Dreveník - Časť Raj III
   
    Dreveník - Časť Raj IV
   
    Dreveník - Časť Peklo I
   
    Dreveník - Časť Peklo II
   
    Dreveník - Časť Peklo III
   


FOTOALBUM 2
                                                                     

FOTOALBUM - HISTORICKÉ FOTOGRAFIE
 

Tohle je má stránka věnovaná Spišskému hradu,
kterou Vás současně zvu na návštěvu této vzácné historické památky.  
Vítejte.
Rudolf Kukura

    Autoři | Pravidla a ceník | Webmaster    
Předpověď počasí | Orientační ceny na Slovensku

Spiš | Gemer | Liptov | Horehroní | Slovenský ráj | Vysoké Tatry | Nízké Tatry | Belianské Tatry
Pieniny | Spišský hrad | Chrám sv.Jakuba | hrad Ľubovňa | Krásna Hôrka | AquaCity | Bešeňová | Tatralandia | Vrbov | Vyšné Ružbachy

Všechny práva na reprodukci a ukládání do databáz, šíření elektronickou cestou je podmíněné písemným souhlasem autorů ©.
Stránky si můžete vytisknout pro svou osobní potřebu, nesmíte je však žádným způsobem kopírovat.